Genealogie Jihočeské rody vám nabízí pátrání po předcích a rodech v rámci celé republiky, ale především v rámci jižních Čech. Přinášíme vám proto přehled územního rozsahu tohoto území...
Doposud nejnovější změnou ve vymezení Jihočeského kraje je zákon o krajích z roku 2000. Ten připravil jižní Čechy formálně o oblast Pelhřimovska, které k němu náleželo od 11. dubna 1960.
Okresy :: České Budějovice :: Český Krumlov :: Jindřichův Hradec :: Písek :: Prachatice :: Strakonice :: Tábor :: (Pelhřimov)
První nám známou soustavou je takzvaná soustava hradní. Vznikala v době Přemyslovců. Centrem územního celku se stal některý z hradů, opevněných sídel velmožů. V případě jižních Čech můžeme jako centra hradní soustavy označit hradiště Doudleby, Chýnov, Netolice a Prácheň. Na území dnešního kraje se rozkládaly dva kraje, Bechyňský a podle dnes již zříceného a pustho hradu Práchně kraj Prácheňský. Částečně na území dnešního kraje zasahovaly i kraje Bozeňský a Vltavský.
Po rozpadu hradské soustavy se na dnešním území jižních Čech rozprostíraly především kraje Bechyňský a Prácheňský. Kraje setrvaly až do provedení reformy roku 1751 bez větších územních změn.
Územní reformou došlo v roce 1751 k rozdělení Bechyňského kraje na kraj Budějovický a Táborský. Prácheňský kraj zůstal beze změny. Do území současných jižních Čech okrajově zasahoval ještě kraj Berounský na severu a na východě moravské kraje Jihlavský a Znojemský. V této podobě setrvaly kraje až do roku 1849, kdy byly zemským výnosem z března 1849 s účinností 1. ledna 1850 nahrazeny novými správními jednotkami prvního stupně, okresy. Kraje přesto definitivně nezanikly.
Rokem 1854 byly kraje přeorganizovány. V Čechách bylo 13 menších krajů, na území jihu Čech konkrétně Budějovický, Táborský a Písecký kraj. Výnosem z 23. října 1862 byly v Čechách kraje úplně zrušeny, na Moravě již o dva roky dříve.
Okresní hejtmanství existovala v Čechách v letech 1850-1862 souběžně s kraji. Administrativně měly větší důležitost než kraje. V Rakousku přetrvalo hejtmanské, respektive okresně-soudní zřízení až dosud. Na území dnešního Jihočeského kraje se rozkládala tato hejtmanství:
Po skončení první světové války již nebyly zrušené kraje obnoveny. Dosavadní okresy přetrvaly i nadále, jen se z hejtmanství nově nazývaly okresy soudní. Narozdíl od předválečného stavu již příhraniční oblasti nepatřily k Dolnímu Rakousku, naopak na východ od Jindřichova hradce do současného kraje nezasahoval jen okres Dačice, ale i Moravské Budějovice a na severovýchodě Kamenice nad Lipou.
Na území dnešního Jihočeského kraje se nalézaly tyto okresy:
Nedatováno (srpen 1924) "Okresní správa politická ve svém úředním listě vyhlásilo změnu jmen některých obcí v okrese. Tak má se nyní užívati na př. místo Bohonice = Bohunice; místo Nezdášov = Neznašov; místo Hostí = Hosty; místo Přečice = Předčice; místo Chvalsovice = Chvalešovice; místo Kmín = Knín; místo Zvozná = Hvozdno (viz. Jiráskův román „Proti všem”), místo Třitím = Třitim."
Zdroj: SOkA České Budějovice, kronika města Týn nad Vltavou 1836-1933
Podepsáním Mnichovské dohody došlo k postoupení příhraničních oblastí nacistickému Německu, což byl spojenci vynucený ústupek Henleinově Sudetendeutsche Partei. V oblasti dnešního kraje bylo Mnichovským diktátem postoupeno území Dačic, Gmündu III-Českých Velenic v oblastvi Vitorazska, Nové Bystřice, Kaplice, Českého Krumlova a Prachatic. Po postoupení byly příhraniční oblasti včleněny do říšské župy Bayern, v rámci bývalého Rakouska (Ostmark, Východní Marky) do žup Oberdonau a Niederdonau. Zbytek území byl součástí takzvané druhé republiky, oficiálním názvem Česko-Slovenské republiky. Okresní správa postoupených území byla provizorně přenesena na sousední okresy.
Osamostatněním Slovenska a okupací zbytku Čech a Moravy (Slezsko již bylo rozděleno mezi Říši a Polsko) říšskou brannou mocí v noci z 14. na 15. března 1939 byly vytvořeny Oberlandratsbezirke, okresy zemských rad. Dnešní území Jihočeského kraje spadalo především pod správu Budějovického oberlandrátu (Oberlandratsbezirk Budweis), z menší části pod Plzeňský oberlandrát (Oberlandratsbezirk Pilsen) a Jihlavský oberlandrát (Oberlandratsbezirk Iglau). Na území současného kraje dokonce náležela i část Pražského oberlandrátu (Oberlandratsbezirk Prag), jižně od Sedlčan (Seltschan).
V roce 1942 byl Táborský oberlandrát sloučen s Budějovickým, nadále tedy v rámci Jihočeského kraje figurovaly jen Budějovický, Plzeňský, Pražský a Jihlavský oberlandrát. Po osobození území se zemská správa vrátila v rámci možností do předválečné podoby, tedy na úroveň soudních okresů.
Obnovený předválečný stav ale netrval dlouho. Po Vítězném únoru 1948 se Československo znovu reorganizovalo. Stalo se tak s účinností k 1. lednu 1949. Tento výnos de facto degradoval historické korunní země Čechy a Moravu a území rozdělil do nových krajů. Nutno dodat, že hranice Budějovického kraje ještě nekopírovaly hranice současného kraje, i když pokrýval naprostou většinu jeho dnešního území. Části současného kraje byly před rokem 1960 včleněny pod sousední Plzeňský, Pražský a Jihlavský kraj.
Rok 1960 přinesl patrnou změnu hranic kraje. Jako správní střediska byly stanoveny Krajské národní výbory, původně s úmyslem lepší kontrolovatelnosti oproti zemským úřadům. Ty však byly roku 1990 zrušeny. Budějovický kraj získal na úkor Plzeňského území na severozápadě, dále k němu byl připojen Pelhřimov i s okresem na severovýchodě a oblast východně od Dačic. Tato podoba setrvala až doposud, jen s jednou patrnou změnou - postoupení Pelhřimovska Vysočině. Současný kraj částečně kopíruje hranici soudních okresů období první republiky.
Tento přehled by vám měl v rychlosti přiblížit historický vývoj územně-správních celků, které kdy na území dnešního Jihočeského kraje existovaly. Všechny reformní zásahy znamenaly velké hraniční změny, jsou proto přibližně zachyceny v interaktivních mapkách u každého období tak, aby byl patrný rozdíl oproti současnému kraji...
Kde pátráme?
